Řada obytných budov kde jsou byty v osobním vlastnictví je spravována pomocí Společenství vlastníků jednotek. Jak dobře či spatně fungují, závisí na tom, koho si vlastníci bytů zvolí do výboru Společenství vlastníků jednotek. Předseda a místopředseda Společenství vlastníků jednotek je volená funkce s funkčním obdobím obvykle jednoho roku.

Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v České republice v roce 2011 více než 50 tisíc společenství vlastníků jednotek, v rámci kterých se nacházelo 1.200.000 bytů. V těchto bytech žije více než 3 miliony občanů české republiky. Proto tyto subjekty sdružující vlastníky bytových a nebytových jednotek zná prakticky každý.

Je dobré si položit otázku co zásadního se změnilo jejich právní úpravě Nového občanského zákoníku po 1. 1. 2014?

Ze zkušeností získávaných od r. 1994, kdy začal platit zákon 1994/72 podle kterého se zakládala společenství vlastníků bytových jednotek,  vyplynulo, že vlastnictví bytů „pod jednou střechou“ má svá specifika, není izolovaným vlastnictvím, má zcela zvláštní charakter, dosud v našem právním řádu neuplatněný. Dříve byl bytový fond spravován OPBH a bytovými družstvy. Jde o spojení vlastnictví bytu jako části budovy a spoluvlastnictví společných částí domu, které není reálně oddělitelné.

Tvůrci obchodní zákoník (ObchZ) se při práci inspirovali především zákoníkem mezinárodního obchodu, prvorepublikovou a německou právní úpravou, přičemž výsledkem byla nesourodá směsice pravidel, která si již záhy po své účinnosti vyžádala řadu novelizací. Obchodní zákoník byl v poslanecké sněmovně do nekonečna několikrát do roka novelizován.

S častými změnami se zákoník potýkal i v další době své existence. Důvodem byly nejenom potřeby transformující se ekonomiky, ale i nutnost harmonizace s právem EU. Nakonec se obchodní zákoník vyvinul do podoby celistvého kodexu, který vedle občanského zákoníku vytvořil vlastní a do určité míry nezávislou větev soukromého práva.

Takto rozdělené soukromé právo pochopitelně přinášelo nemalé komplikace, když v některých případech nebylo jasné, jakým zákoníkem (občanským nebo obchodním) se mají konkrétní právní vztahy řídit.

Z tohoto a mnoha jiných důvodů bylo v rámci rekodifikace rozhodnuto o zrušení obchodního zákoníku a integraci soukromého práva do zákoníku občanského.

Nový občanský zákoník (NOZ) se tak stal středobodem soukromého práva. Podstatná část ustanovení ObchZ byla zrušena spolu s tímto předpisem, část ustanovení však byla přenesena do NOZ (např. obecná ustanovení o obchodním tajemství, firmě či ustanovení o některých smluvních typech a zajištění závazků).

Pouze pro právní úpravu obchodních společností a družstev, která je dnes obsažena v druhé části ObchZ, byl vyhrazen nový zvláštní zákon, a sice zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích.

Tato regulace totiž je sjednocena a přesunuta do občanského zákoníku – zejména smluvní právo tak je jednotné a pro uzavírání nebo posuzování smlouvy není podstatné, zda ji uzavírá podnikatel při své podnikatelské činnosti či nikoliv. Zohlednění postavení podnikatele však má mít význam při výkladu smlouvy, zejména bude-li na druhé straně spotřebitel.

Seznamte se laskavě ve vlastním zájmu s novelami Zákona o obchodních korporacích.